Chytrexův clog

Chytrexovo g33katý pokus o bclog

Ze_zivota

Dostihy s minulosti

Sun Oct 11 00:50:18 2015

Ach oh, a zase tě potřebuju můj milý clogísku. (Tywe tepleji jsem začít nemoh.) Je to tak že mám opět v hlavě, duši, srdci a tak hokej, za který by se ani v Kanadě stydět nemuseli.. Ono se to má tak, že to začalo dávno s jednou strašně milou slečnou. Ano tehdy jsem to neskutečně posral, což mi došlo až o pár let později. Z jistých důvodů dneska moc konkrétní nebudu. Ale fakt je to že to asi potřebuju vykřičet do světa.

Takže věc se má takhle.. ..kdysi jsem byl zaláskovaný do jisté slečny, ona do mne, a všecko bylo sluníčkové a já to z mi dnes nepochopitelných důvodů posral. Neskutečně, nebetyčně, neodpustitelně.. život tak nějak plynul, rok se s rokem loučil a vítal a já si tak plul až do doby kdy si mě chytila minulost a praštila mi xichtem o tvrdou, pevně vybetonovanou zem. Ano, vrátila se, šťastná, zadaná a já ji to neskutečně přeju.

Sešli jsme se, vyříkali si staré křivdy a jedno obří nedorozumění na kterém jsme měli vinu oba. Schůzka následovala další schůzku a zhruba u třetí schůzky (všecky v přátelském duchu) mi začalo krutě docházet jaký píčus jsem byl, jak jsem jí ublížil a jaká chyba z mé strany to byla.. Ano lítost je k ničemu, zbytečná a v podstatě nepotřebná protože nás to oba posunulo dál. Jenže.. ..karma is a bitch.. a všecko se mi vrátilo jak bumerang. Role se obrátily a teďkoms si to vyžírám až do dna, spravedlivě, naplno a zaslouženě..

Věc se má tak, že poslední co bych chtěl je jejímu vztahu jakkoli ublížit. Jenže vysvětlete to srdci.:) Jsem a snažím se o to všema silama, nej kamarád jaký jen jde, už jen proto abych jí moh být nablízku, koukat jí do jejich nádherných sluníčkově zelených očí, abych slyšel její hlas a viděl jak se u toho hýbou její nádherné rty. Nepokrytě přiznám, že její přítomnost je pro mne vším. Jsem v posledních letech od přírody svině a nijak se za to nestydím. Ono to dnes asi ani jinak nejde.. Jen tady jsem bezmocný jak dvoudenní štěně.. ..slepě tápající sám v sobě, bezradný, s myšlenkama mimo realitu.. ..a přesto s úsměvem na rtech jak bych vyhulil roční nizozemskou produkci trávy..

Jak je možné tak trpět a přitom být zároveň tak šťastný? Nechápu a nikdy asi nepochopím. Je mi to v podstatě i jedno. Chci jen dvě věci, aby byla šťastná a nikdy mi už nezmizela ze života, byť na jediný den.

Tady bych chtěl ještě jednou napsat: <Zde mělo přijít jméno ale chci být diskrétní>, ano, byl jsem kretén, zachoval jsem se jak kokot a ano mělas tehdy pravdu, vědělas to co mi došlo nedávno hezkých pár let předem. Z celého srdce se omlouvám.

Závěrem by se hodilo asi i nějaké poučení. Takže bando: "Dobře zvažujte, než zbrkle zahodíte štěstí které má drobné vady na kráse, mohli by jste časem přijít na to, že to se vám do xichtu smálo to nejlepší co vás mohlo potkat.". A to je asi tak vše. Ti kdož to čtou, vám díky, a té jenž pošlu odkaz chci vzkázat, že je ta nej ženská co jsem kdy poznal. Papalala všem, stay tuned a snad někdy u dalšího duševního kataru jednoho nerda/geeka a rozhodně píčuse už nadosmrti.

Dalsi vzpominka na Faa

Wed May 13 07:10:15 2015

A je to tady zase. Teda abych byl přesnější, stále. I po letech se stav nezměnil ani o kousek. Jedna z mála změn je že už tak často u vzpomínek nepláču. Nemá smysl to všecko psát znova. Jednou jak jsem se o Fáá bavil s kamarádkou Siskou, tak vyhrabala fotku ze srazu kde jsem já a Fáá v jedné z veselých chvilek. Dlouho sem váhal zda to sem dát, ale dyť o co de. Se sebou a svým vzhledem sem už léta smířený, Fáá by určitě neprotestovala tu fotku sem dát a ostatní mi do toho asi i tak nemají co kecat.

Takže tady to je:


Fáá a já


A vzkaz pro Fáá: Kočko, nikdy nezapomenu!

Jo, není to lež, teď (po letech) už to vím, že fakt nikdy. Ono to prostě nende.
PS: Tahle fotka je stará téměř tak dlouho jak se známe.:)

Mucive vzpominky

Fri Jul 29 03:28:31 2011

Milý clogísku dneska tu zas hodím zvratek na už ohrané téma. Už jsem šel dnes 2x spát a 2x se mi to nepovedlo. Nevím proč, možná to je tím teinem, dýmkama, možná něčím jiným. Co vím naprosto přesně je to, co mi víří v dutině lebeční. A sice.. ..mučí mě vzpomínky na Janičku (Fáá), úžasnou ženskou, slunce pro všechny temné dny, můzu, tu která dycky uměla ukázat světlejší stránku všeho špatného a v neposlední řadě mou tajnou lásku od mých 17ti let v jedné osobě, která před rokem a něco zemřela.. Neustále mi chybí a nějak se s tím neumím porvat.. Čekal jsem, že čas rány zhojí ale nestalo se tak.. rok a čtvrt v kšá, a mě pořád mučí vzpomínky.. Snažil jsem se to zastavit, ale neumím to.. Věděl jsem celou dobu, že si na těch citech jednou vylámu zuby, že díky tomu padnu na držku.. Všecko sem to věděl.. Jen jsem netušil, že to skončí takhle.. Srovnal bych se snad se vším.. I kdyby mi řekla, že už mě ve svém životě nechce.. Ale tohle nějak neumím překousnout.. Není den kdybych si na ní nevzpomenul a obecně ji mám pořád v hlavě, pořád v srdci.. To je v pořádku.. ..ale proč to kurva pořád tak bolí??

Nějak nemám pocit, že bych od života chytil málo facek, kopů do prdele a jiných "slastí". Mám dojem, že většinu z toho jsem přežil víceméně adekvátně k dané situaci, srovnal jsem se s tím, že to k životu patří. Smrt taky beru jako součást života. Takže nějak netuším co dělám špatně, že moje logika, můj realismus/pesimismus a cokoli dalšího co s tím má co do činění, nedokáže přijmout ten fakt, že tu Jani není a už ani nebude.. Nevím.. Když se jedná o tuhle konkrétní záležitost, připadám si bezradný, jak opuštěný dvouměsíční pes.. Přejde to někdy? Doufám.. Už bych opravdu chtěl, aby to nebolelo, aby mi zůstalo ve vzpomínkách všecko to krásné co jsme spolu prošli za těch 12 let co jsme se znali.. Ale toho se zjevně ještě dlouho nedočkám. Mno asi to tak má být a asi si to mám vyžrat až do posledního drobečku. Snažím se to brát tak, že bez toho abych věděl co je maximální bolest, bych nepoznal maximální radost, ale.. ..je mi jasné že si lžu do kapsy.. Raději ten blábol utnu, protože to nikam nevede a v podstatě mi nebude vadit když tohle nikdo číst nebude. Fakt sorry, muselo to ze mně a nejsem dost sobec abych tímhle zasypával někoho konkrétního. Tady má čtenář aspoň možnost přestat v jakémkoli bodě číst. (teda pokud to tady vůbec někdo čte.) A pokud jste došli až sem, tak jste otrlejší víc než jsem doufal a máte můj obdiv.:) Se mějte a stay tuned.

Odkovadlinovavani duse..

Thu Jun 3 12:26:04 2010

Ahojky můj milý výblitníčku.. Ani nevím o čem chci dneska psát ale prostě mám chuť ze sebe dostat nějakou duševní kovadlinu.. Jen si tak sedí v mé hlavě a sedí a tíží.. Čeho se to týká.. Asi ještě pořád smrti mojí nejlepší kamarádky a v podstatě i životní lásky v jedné osobě.. Jop zemřela mi Janička aka "Delfínek Fáá". Byla tu pro mě přes 12 let, a já tu byl stejně dlouho pro ni.. Často bývala ten poslední důvod pro to zůstat tady... A teď tu není a nikdy nebude.. A já vlastně ani nevím proč, Delfíně mi to neřekne a mi nezbývá nic než se snažit s tím žít a zahánět spekulace o tom co se vlastně stalo.

Sic už to je od téhle události nějaký pátek, ale já mám pořád stavy kdy nemůžu zastavit slzy a myšlenky na Janičku. Byla opravdu nejúžasnější člověk. Milovala život, smích a svobodu.. Pořád, i přes ty nekonečné facky které od života schytávala s železnou pravidelností. Byla strašně silná a mě změnila v hodně směrech.. Naučila mě radovat se z pitomostí, naučila mě používat pesimismus pro vyhypování se k vyšším výkonům a hlavně, nakopla mě k tomu abych to nikdy nevzdával a rval se s životem do poslední kapky krve. To dělám dodnes a nepřestanu s tím. Stejně vím, že je Janička neustále se mnou.. Ve mně, v mém srdci a v mých nekonečných vzpomínkách na ni. A já tu budu nadále pro ni.. Ponesu hrdě památku na úžasnou ženskou která zemřela mladá a (IMHO) neprávem.

Asi se nikdy nesmířím s faktem, že LDNky praskají ve švech, přičemž každý druhý na LDN by smrt přijal jako to nejkrásnější vysvobození,a přitom umírají mladé a úžasné ženské, plné radosti ze života, s neodolatelným úsměvem.. .. je to prostě zkurvený život. Nemám ho rád, ale budu ho žít a jednou tomu hajzlovi nakopu prdel špičatou botou.. Můj čas příjde... ..a ne, že by ne.. Jednou tu hru s nejhoršíma kartama vyhraju.. Pro sebe, pro Jani a pro všechny další lidi které opravdu ze srdce miluju..

Sorry lidi za tenhle "zvratek" ale někde sem se vyřvat musel.. Opravdu bych nikomu nepřál zažít tohle.. Jít na pohřeb svému důvodu proč žít.. Není to fakt nic moc.. Tak hoj, papa, adios.. A příště snad u veselejšího postu.. Stay tuned.. (teda pokud to někdo čte)

 

© Copyleft 2008 Chytrex. Powered by Clog.